Na jedné z těch cest (text)

05/09/2025 | Poezie

Stejně jako moje první rapová báseň, ‚Po dešti, ve městě‘, i ‚Na jedné z těch cest‘, kterou jsem zveřejnil nedávno, má dvě verze: jednu původní, přednášenou (rapovanou), neboli text, a jednu upravenou, očištěnou, přebásněnou, neboli verzi poetickou.

První verzi jsem dokončil přesně večer předtím, než se všechno zvrtlo a zvrhlo. Vlastně, po pravdě, ten večer jsem měl hotovou jen první sloku, která se mi v hlavě rýsovala už od června, ale poprvé jsem ji v celé délce a v návaznosti na hudební podklad zapsal právě až toho osudného dne.

Pak následovaly měsíce, v nichž jsem tu první sloku upravoval, a postupně doplnil sloku druhou a refrén, a dokončil vše do této podoby. A nebýt toho, jak vše probíhalo a proběhlo, nejspíš bych k této definitivní verzi nikdy nedošel.

…

‚Na jedné z těch cest‘ je hlavní báseň pro ni, pomyslný magnum opus poezie pro múzu, které jsem dal jméno Niqirtsuitug (což je údajně v jednom z innuitských nářečí označení pro hvězdu Polárku). Spojuje v sobě prvky nové, stejně jako prvky z básní, které jsem napsal dříve.

Je to vrchol mé tvorby pro ni. A (aspoň v době psaní tohoto komentáře) také poslední báseň, kterou jsem o ní a pro ni napsal.

Všechno, co se v celém vesmíru stalo, se muselo stát, aby teď bylo teď. Ať už věci byly, jak byly, a dopadly, jak dopadly… jak říká jedno turecké pořekadlo: gecmis olsun. Nechť (to špatné) zůstane v minulosti.

Na jedné z těch cest (rapová verze)

INTRO
Málem jsem zapomněl, jaký to je,
tu cestu tam naštěstí nemůže nikdo vrátit zpět.

Pořád jsou slova, myšlenky, příběhy,
který bych chtěl vyprávět.

MC Zord, Tom Misch.
A tohle je pro ni.
TAG DEM.

1
Dva tisíce devatenáct
časný podzim toho roku.
Já seděl jsem v poloprázdném vlaku
a přemýšlel kam a pročpak jsem se vypravil.
V rytmu kol a kolejí najednou jsem ale pochopil,
že na téhle cestě jsem aspoň na chvíli objevil,
co aspoň na chvíli jsem hledal.
Jméno z oblohy jsem té múze tehdy ještě nedal,
ale už pár veršů napsal,
kde pocity a city jsem zaznamenal.
Od té doby věci se změnily,
svět se točí pořád dál.

REF.
„Tam někde v dáli pod hvězdnou oblohou,
obklopeni oceány a loukami a krajinou širou,
kam jiní nemohou,“
říkal jsem sobě a listům,
„tam chci být s tebou,
ve světle a temnotě před zraky skryti
spolu se zasníme
jak svět změnit v lepší místo k žití.“

To všechno svěřil jsem tužce a stránkám.
Co všechno neřekl jsem jí?
Co všechno rýmy tají?
Tohleto neřekl jsem jí:

REF. CONT.
Ještě neslyšela,
že pohlédnout na ni
je jako spočinout zrakem
na samotné bohyni.

Ještě se nedověděla,
že tón jejího příjemného hlasu
mění tíživé ticho
na zvučnou krásu.

Ještě jsem jí nepověděl,
že svými moudrými slovy
zaslepeným úmorností
dává pohled na svět nový.

Ještě jsem ji neinformoval,
že její úsilí a píle
mezi prázdnými zdmi
odhaluje nové cíle.

Ještě jsem jí nesdělil,
že když obavám čelí
její hrůzy i strach všech
se najednou rozptýlí.

Ještě jsem jí neřekl,
že vždycky najde porozumění
a společnou řeč
i tam kde na pohled žádná není.

Ještě jsem ji nezpravil,
že díky své skromnosti
nakonec najde převahu
a hlavní role se zhostí.

Ještě neví,
že stačí být chvíli s ní,
a lidi kolem ní
se v lepší lidi promění.

2
To všechno chtěl bych jí říct, a ještě mnohem víc,
a zároveň nebýt nic,
než trávou v prasklině chodníku jejího života,
ale to všechno shora uvedené se jen tak zničehonic lehko neříká.
A tak pořád dál marně čekám na tu chvíli chvil,
kdy by se čas pro nás
na chvíli zastavil,
kdy bych objevil v sobě poslední zbytky odvahy,
zahodil obavy až se přiblíží naše hlavy.

Pak kdybych ji moh‘ obejmout, tak do ucha jí zašeptám,
že za celej tenhle svět
se jménem lidstva omlouvám
a že moc doufám v to, že její život bude lepší,
protože za to, jak je úžasná a skvělá, si to jednoznačně zaslouží.

Když to ostatní zůstane nevyřčené,
v mojí hlavě navždy uzamčené,
nikdy nevyslovené,
snad i ona na své cestě najde to co hledá,
protože lepší svět, než tvoří ona, se na světě najít nedá.

To všechno svěřil jsem tužce a stránkám.
Co všechno neřekl jsem jí?
Co všechno verše tají?
Tohleto neřekl jsem jí: